Vítejte na stránkách

   M O T O D U C K S

Domů
Elefantentreffen 58
Krejzy Romanija túr

 

Krejzy Románija edvenč túr

Vím,že tohle bude dlouhej cestopis,ale jak začít ... :)

Začnu malým shrnutím. Rumunsko je nádherná země plná paradoxů. To,co
platí v jedné části,nemusí platit na druhé a naopak. Každej,komu sem
řekl,že jedu do Rumunska na dovču,tak se hned křižoval a koukal na mě
jak na blázna. Každopádně v horách nepotkáte ošklivou rumunku a cikány
tady máme černější ...

Tak to by asi na úvod stačilo a rovnou k povídání:

Zhruba měsíc před odjezdem už je všechno naplánované a já netrpělivě
odškrtávám dny v kalendáři a večer co večer čekuju yutuba a hltám
videjka. Z repráku dokola hraje Tuica od Fanánka a já už se tam vidím.

Je úterý (4 dny do odjezdu) a mě je čím dál hůř. Rýmou zacpaný nos a
moje teplota blížící se ke 38 st. C nevěstí nic dobrého. Od čtvrtka si beru
v práci volno a jdu ležet. Prolívám se čajem se slivovicí a medem. Po 4.
hrnku (mohl by konkurovat hrnku pana Komárka :D) sem celkem dobře
přichcanej a rozhodně mi není líp. Asi moc sladím medem :D Ještě den
před odjezdem mám 37.3,ale to nemění nic na tom,že pojedu.

Je sobota ráno a já lezu z postele. Balím věci na motorku. Cítím se
dobře,ale nepocituji ono mravenčení v žaludku. Proč taky? Dnes jedu jen
za Stewem do jižních Čech,kde doladíme poslední detaily a hned v neděli
ráno vyrážíme.

Přijíždím lehce po třetí a to jen proto,že za Jihlavským mostem sjíždím
místo abych pokračoval dál. Najedu si asi 20 km a to tu cestu znám jak
svý boty :D To to hezky začíná. Tlemím se a dál si pobrukuju písničky od
Morčátek na útěku :D

Po příjezdu ke Stewovic rodině proběhne přivítání,nějaký pivko a ještě
zkouknem věci,který sebou máme. Večer jdem do pelechu kolem půlnoci a
budík je nastaven na 5:30 s tím,že odjíždíme v 6:00 ...
 


1 den
Neděle nás přivítá celkem slunečným ránem s teplotou kolem 15-ti st. C.
Snídaně,ustrojit a šup k motorkám. Odjezd se posunuje o půl
hoďky,protože civilní hadry,které sem měl na sobě nějak nemůžu nacpat na
motorku :D Musíme už vyrazit,protože dnes nás čeká něco kolem 900 km a
cílová stanice je Svatá Helena v banátu.

Ráno se jede hezky a provoz žádný. Jedem na Mikulov,kde na nás čeká samá
objížďka. Zkoušíme to prostřelit zákazem a vypadá to slibně,jenže
posledních 100 m se zrovna čerstvě asfaltuje a tak jedem zase zpět a
hledáme objížďku. Tu nacházíme a jedeme až k benzince,kde oba tankujem
do plna. Za chvilku sme už na hranicích a valíme po Slovenský dálnici.
Začíná nuda. Tempomat na 130 a rovina. To je obrázek pro dalších pár
hodin. Kousek Slovenskem a hned sme v Maďarsku. Letíme na Györ a pak
Budapest. Tam míjím sjezd na Szeged a tak se na chvilku ocitáme na kraji
města,ale rychlá náprava přichází a tak se jede už zase správně.

Z tý monotonní jízdy se člověk celkem rychle unavuje a nedává moc pozor.
Proto sem rád,že stavíme na benzině,která je naší záchranou. Jednak dáme
energeťáky,protáhnem hrby,ale hlavně tankuju skoro 30l benzínu,protože
sem už jel dlouho na hladovce a další benzina je až za 33 km ...
(mimochodem je to všude normální,že jsou čerpačky tak daleko od sebe.
Jen u nás je na každým rohu a v každý prdeli :D )

Začínají se honit mraky a taky trochu sprchne. Ale nic,co by stálo za
řeč. Stejně to za 10 minut uschlo.Konečně konec dálnice a my sjíždíme na
Mako a šup na hranice s Rumunskem. Maďar je celkem ready. Jedem na
Rumunskou budku. Před ní stepuje rumun a kouká nám do pasů a pouští nás
dál do kolony. Jenže Stew nabil dojmu,že to je celá kontrola,tak to
vypálí kolem kukaně a ty dva,co tam sedí nestačí ani mrknout :D Prej mám
zavolat kamaráda zpátky. Tak teda mávám na Stewa a ten se sune zpět.
Koukne na Rumuna a se slovy Sorry mu dává občanku. Celník něco lágoší v
rodným jazyce,ale jeho kolega se celkem tlemí,tak vím,že to bude ok.
Vrací nám doklady a sme tu. V Rumunsku.

Jenže to ještě není to rumunsko,který chci vidět. 15 kilometrů
rovina,zatáčka a zase rovina. Jak americká hajvej :D Všude jsou psy.
Skrz vesnici po hlavní vede asfalt,ale boční uličky jsou jen plné
štěrku. Nijaká krajina nás provází ještě 150 km. V tom se začínají
rýsovat hory. Zatáček přibívá. Teplota je pořád 26 st. C. V horách
najedeme na panelku a jedem hroznou čínu. Báwka jdou až na stupačky a z
výfuků lítají lišáci. Neskutečných 15 km serpentin. Cca 50 km před
Helenou tankujeme do plna na místní čerpačce. Po protažení jedem a v
Coronini nacházíme odbočku do Heleny. Silnička se motá po kopcích. Všude samej
větrník. Sme tu. Je 20:00 a my za sebou máme 881 km a stojíme před
hospodou. V tom na nás paní promluví: "Hledáte někoho?" My jen,že
ubytování. Tak si nás změří pohledem a povídá: "tak pojďte!" a v tom
otevírá vrata do stavení. Motorky parkujeme na dvorku. Slovy "máte asi
hlad,takže vám jdu přichystat večeři" nás úplně dostává. Tohle je
Rumunsko. Stew jen pronese větu: "Jsem v Rumunsku pár hodin a už ho
miluju!"

 


Vybalíme věci a jdem na točený pivko ke škole za 3,5 lei.Je neděle,21:00
a celá vesnice jde z kostela. Ten je přímo u hospody,takže sme přímo v
tom dění. Po pivku jdem k paní domácí a tam na nás čekájí megahody.
Kotel vývaru,prasátko s brambůrkama a domácí pálenka. Prostě na
prázdninách u babičky :) Ještě se chvilku bavíme a pak jdem spát s
tím,že nemůžeme na záchod,protože je suchej a je to tam fakt mazec :D Ve
4 ráno potřebuju nutně na malou a musím. Nejsem cíťa,ale tohle mě
dostávalo. Zlatě chcát u stromu :D



2 den
Ráno v sedm budík,vydatná snídaně od paní domácí. Čaj,kafe,míchaný
vejce,klobáska,kozí sýr,zeleninka,chleba a marmeláda. Prostě nářez.Na
motorce necháváme jen top case s foťákem,pitím,hajzlákem,vlhčenýma
ubrouskama a trochou jídla.
Z počátku jezdíme po kopcích kolem vetrníků,ale cesta dál nevede,tak
musíme na silnici. Jsem z toho trochu zklamanej. Já chci zažít off a né
silnici. Jedeme podél Dunaje,který tvoří hranici se Srbskem.
Neskutečně krásná krajina. Jak někde u moře. Ve vesnicích striktně
pade,protože v každý prdeli policejní auto s hlídkou. Všichni tu jezdí
pomalu a podle předpisů a já nabývám dojmu,že se jezdí kurevsky jen u
nás. Najednou vidíme opuštěnou tovarnu. Stavíme a fotíme. Krásný
industriální místo. Když to prolezem a nabažíme se,tak se frčí dál.
Luxusní asfalt,který jim můžeme jen tiše závidět. Jenže najednou za
skálou končí a už jen šotolina. Po kilometru jízdy najednou zase luxusní
asfalt. Říkám si proč? Prý si šetří práci,tak nevím ...



Jedeme na Eibenthal,který sme předělali na Emental a to proto,že cesta
je konečně k němu samá díra :D Škrábeme se pořád dál a já sem konečně
rád za drapáky. Vyjedeme na mez a tam vidíme párek na Goldwingu. Ty asi
nejedou ten off jako my :D Pokecáme a posíláme je k naší paní domácí do
Heleny. Stew jen prohlásí,že tady by to šlo a jedem k lesu hodit bobek.
Zlatý sraní v lese,než ten sucháč :D Jo a ten,kdo vymyslel vlhčený
ubrousky by měl dostat metál :D

Hned sme lehčí a jedem do Baia Noua (Nové Doly) což je hornická vesnice.
Ve 2004 to tu zavalilo pár horníků a tak se doly uzavřely. Lezeme na
věž,procházíme budovy. Tady by se dali točit horory ... :D No jelikož
čas kvapí,tak musíme na Bígar (Bígr). V mapě je to pořád po červený.
Jenže realita je trochu mimo. Nemůžeme najít cestu a místní nám radí jet po
silnici. To ne! Tak chvilku hledáme a najdeme místního co zrovna
nákladáčkem vozí seno z pastvin. Ten ukazuje cestu a my jedem lesem. Jen
netuším,jak tu on může jezdit s tím autem ...



Motáme se po horách. Značení chvilku je,pak zase ne. Je přes 30 st. A z
nás leje. Navíc jedeme pořád ve stupačkách. Písek,bláto,tráva,kořeny a
les. Tohle se neustále mění. Najednou je přes cestu padlý strom.
Naštěstí to jde objet. Tak si pomáháme a jede se dál. Když začíná být
tráva vysoká metr a půl,tak to na bahnitém podkladu házím na zem. Jen
rychle chcipnout motor a pak to už jen zvednout. Tudy nejel nikdo 30
let. Takže otočka a jinudy. Motáme se v lesích a na kopcích,ale značení
nikde. Stavíme fotíme a taky dáváme pivko. "Ježiš to je paráda!" Dát si
pivo,sednout na moto a jet dál. Jenže se někde zamotáme a Bígar nikde.
Nevíme kde sme. Jede se totiž bez navy ...



Sjíždíme na silnici a Bígar po cestě. Jenže to,co v mapě je cesta a
dokonce vypadá jako asfaltka,tak ve skutečnosti je to šotolina kolem
skal a lesem. Luxus. Ve stupačkách letět 80 po šotolině je neskutečný.
Jedeme kolem vody a najednou Stew vidí takovej bazének ze stromů a šutrů
a tak se jde koupnout.Čístá voda a i teplá. Má celých 10 st. C. :D

 



Pokračujem dál a sme v Bígaru. Jedem kolem hospody a já vidím cedulku,že
do Ravensca (Rovenska) je to 32 km po červený. Tak ani nezastavujeme a
jede se. Jenže najednou přijdou hluboký kaluže a bláto. Já se špuntama
sem v poho,ale Stew to na Touranckách pokládá. Nic se nestalo a tak se
pokračuje dál. Cestu lemují sloupy s el. proudem a na nich je červená
turistická značka. Jenže rázem tu je rozcestí. Jedna trasa po louce a
druhá pořád kolem sloupů. Volím tu se sloupy a to byla chyba. Jedem
větším a větším terénem. Najednou při sjezdu v lese Stew trefí balvan
ukrytý v trávě a navíc cesta končí prudkým svahem,který se nedá sjet.
Stew má urvaný kryt motoru a zlomený 2 žebra na olejový vaně. Já si
všímám,že mi chčije vidle. Tady ty motorky dostávají čočku ...
Provizorně se uchytí ten kryt,protože chytit takovou ránu bez krytu,tak
je díra v motoru. Já jen utřu toaleťákem šavli a hledáme cestu dolů. Ta
vede lesem a je to samý bahno. Já to zkouším na špuntech a sem dole. Za
mnou jede Stew. I když brzdí,tak jede na bahně jako na saních.
Motorka se vlní a skáče po šutrech. Nabírá větší a větší rychlost a já
vím,že to bude bolet. Najednou už to neudrží a motorka jde na bok.
Ulomená mlhovka a poškrábaná nádrž. Stew je nasranej a ofíku má plný
zuby ...


Jedem lesem a nevíme kde sme. Po 3 hodinách ve stupačkách sjíždíme do
vesnice. Je to Bígar. To je snad blbej vtip ... Stavíme u hospody,berem
vodu a dáváme točený. Kluci český turistický,co tam zrovna jsou
nám říkají,že ta mapa (koupil jsem jí včera v Banátu a má být nová) je
10 let stará a po několika deštích a sesuvech půdy to vypadá vše jinak a
ta krásná červená cesta je prostě nesjízdná a dokonce i neschůdná.
Začíná být večer a tak jedem do Heleny už po silnici a fotíme jen západ
slunce nad Dunajem.

U paní domácí nas čeká Goldwing a hlavně vana a večeře. Takže se najíme
a pak jdeme na pivko a kecáme až do zavíračky. Byl to náročný den.

 

3 den
Ráno opět vydatná snídaně a pak loučení s paní domácí. Jelikož sme měli
motky zajebaný od bláta,tak ráno pan domácí se rozhodl nám udělat radost
a jal se Stewovu motorku umýt hadrem z kýblu. Dosáhl toho,že neskutečně
vytočil Stewa,kterej ho spražil jak svině. Stew měl hezky rozšmrdlaný
bahno po nádrži ...

Po uklidnění vyrážíme do Moldovy na benzinu a tankuje se plná. Pak
pokračujem na Garnic (Gerník). V mapě i navy je to krásná cesta,ale
skutečnost je jiná. Je to mazec a navíc jedem v plný polní. U starý továrny po nás
vyběhnou psy,protože to zas tak opuštěný není. Když se dostanem do
vesničky,tak nechápem. To je středověk. Děti mávají,psi štěkaj a já jen
nechápu,jak sem můžou dostat audi A6. Tady určitě vynalezli teleport ...

Stoupáme pořád po lesích víš a víš a najednou sme v Garnicu. Tak stavíme
v další z českých vesniček a dáváme točený. Proběhne doplnění energie ze
sušenek a šup ku Rovensku.
 


Jede se lesem,po loukách,kalužema. Tady asfalt neznají. Tady není místo
pro lidi z města. Prádlo se pere v potoce,louky se kosí kosou a starý
dáčky a kadetty tu na těch cestách dostávají do těla. Nikdo to ale
neřeší. Když něco upadne,tak se to přivaří a nebo se to tam nedá,pokud je to
pojízdný. Nevím,kde berou benzín,ale sem rád,že to nemusíme řešit.



Nacházíme cestu do nejvýš položené české vesnice a to Rovenska. Jedem po
šotolině a já dávám i za čtyři a plnej. Letím 120 km/h po štěrku a je to
úlet. Za mnou jen oblaka prachu.
Přijíždíme do Rovenska. Na náměstíčku si dáváme sváču. Začíná kapat a po
chvilce fest kropí. Zalezem pod střechu a čekáme 3/4 hodiny než
přestane. Bavíme se s místním domorodcem (děda kolem 70 roků). On se
tam narodil,on tam žije a taky umře. Nikdy nebyl za hranicí vesnice. 20
km je pro ně neskutečná dálka. Zná jen kolo,koně a traktor. Když opět
vysvitne slunko,tak už sme zase na cestě. Vyjíždíme z lesů na asfalt a
oběma se nám vlní motorky. Gumy píchlý nejsou,ale teplej olej v
tlumičích a oskákaný vzorek udělal svoje. Peru se s tím asi 100 km a
dokonce pumpičkou na kolo dofoukáváme moje přední kolo. Pak se to
srovná. Kousek před městem Hateg se to černá. Letíme palbu a není
problém jet přes vesnice 90-120 km/h. Nikdo to neřeší a dokonce vás i předjíždí.
Tady se jezdí prostě jinak než tam dole ...

 

V 8 večer házíme bobek do vody na Lukoilce. Krásnej pocit vidět vodu v
záchodě :D Začíná se pomalu stmívat a my sme v horské soutězce cestou na
Lacul Vidra. Nikde se nedá spát. Všude psi.Svážeči dřeva neustále
pendlují s tahačema skrz hory. Nonstop. Na silnicích jsou poházený
kelímky od kafe. Je už tma jak v pytli. Jedeme vedle sebe. Dalkovými si
navzájem svítíme do zatáček. Občas asfalt,občas díry a někdy štěrk a
bláto. Přijedem do horského městečka. Kemp svítí a je oplocen kvůli
medvědům. Tady ale spát nechci. Pokračujeme dál. Už je půl 11 a já
usínám. Mám toho od rána od 7 hodin až po krk. Vyjíždíme z lesů do
městečka Voineasa. Všude je apartmánu dost,ale v půl 1 ráno vám nikdo
neotevře. Tak projíždíme město tam a zpět. Když objevíme příhodné
místo,tak je pro změnu plné psů. Takže nakonec berem za vďěk místní
zastávku.


Parkujem motorky a vaříme konzervu. Dnešní hotel má od nás jen 2 hvězdy
:D Hnusný okolí a nepohodlná lavička si víc nezaslouží. Nedá se na ní
spát. Spím tak 15 minut. Pak mě probere štěkot. Zas na chvilku usnu a za
10 minut už zase koukám. Chvilku bolí záda,za krkem a nebo kolem jede
kamion se dřevem. Vůbec to neutiká. Ve 3 ráno už nemůžem spát. Je
kosa,ale vaříme čaj. Navíc Stew vytáhne ntb a my koukáme na Long way a
díl z cesty kostí :D Fakt pecková situace. Musíme si zkrátit čas,protože
lehce před svítáním v 5 ráno vyrážíme unavený dál.

 

4 den
Dnes nás čeká drákulův hrad v Poienari,Přehrada Lacul Vydraru a hlavně
Transfagaraš. Ráno se jede krásně. Krajina je plná menších přehrad.Jen
ještě před tím náročným dnem stavíme na Lukoilu a opět to házíme do vody
:D jo a taky teda tankujem do plna. Sme v Poienari a čeká nás 1480
schodů nahoru. Je to mazec. Meleme z posledních,ale jdem. Nahoře je pár
zbořených zdí. Jinak nic. Až tedy na ten krásný výhled.
 
Pak rychle dolů,což jde mnohem hůř,než nahoru. Navíc se mi začínají
rozpadat boty. Šroubujem se kolem skal až na Lacul Vydraru. Je to
monumentální dílo. Pokoukáme a frčíme k Fagaraši. Cestou nás stihme
hroznej slejvák. Mám i mokrý trenky. Hledáme místo na schování se před
deštěm. Vidíme rozestavěný hotel na břehu přehrady. Jedeme k němu a za
chvilku sme i s motorkama uvnitř.



Plán je uschnout,uvařit si a třeba 2 hoďky se prospat. Chcem uvařit
jídlo,ale nemáme vodu. Takže chytáme dešťovku,která teče z rezatých
okapů a ze zdí porostlích mechem. Když už jí je dost, tak ji převaříme a
šup do ní kuře na paprice :D

Jdu se projít hotelem. Těsně před vkročením do prvního patra se spouští
alarm. Běžím dolů ke Stewovi s tím,že jsem ho asi spustil já. Za 5 minut
přestává houkat. Neprší a silnice začíná osychat. To je dobře,protože
jet na vodě na fagaraš na špalkách je blbost :D Najednou je slyšet
příjezd auta a 4x bouchnutí dveří. Jasně majitel je tady. To by šlo,ale
je slyšet i pes a z toho máme celkem strach. Sedíme vzadu jak pěny a
Stew má pepřák v ruce. Je slyšet pohyb v přední části hotelu,ale po 15
minutách bouchnou dveře a auto odjíždí. Nikdo nás nenašel.

Spát se tady už nebude. Jen dosušíme hadry a jedem. Silnice krásně
oschla a už to šroubujem zase nahoru. Jsou to krásný hory,ale jedem
takovou pilu,že moc nevnímame. Vyjedem nahoru a projedem tunelem.
Stavíme na parkovišti a v tom Stew smutně povídá: "Já myslel,že to
pojedem z tý druhý strany ...) Tak sjedem dolů a dáme si to ostře nahoru
povídám a on kývá hlavou a hubu od ucha k uchu. Tak tedy jedem dolů aby
sme to hezky otočily a šup kotel nahorů. Je to mazec. S Busou bych tady
takovou hranu nejel. Spunty drží,ale 2x to klouzne,ale naštěstí se guma
zase chytí a tak je to v suchu :D


Přijedem nahoru a zajedem ještě k pramínku a ke sněhu. Jenže to už se
všude válí mlha začíná kropit. A to tak fest,že se jedem schovat do
tunelu. Tam se dáváme do řeči se skupinkou čechů. Asi po 40 minutách to
ustává a my jedem vyblejsknout tu nádheru a pak pomalu dolů a vychutat
si konečně tu krásu.

Musíme zvládnou ještě asi 120 km do Sighisoary. Letíme pilu,protože se
to začíná mračit. V horských vesničkách to žije. Místní cikáni jsou
pecka. Ženský v červených sukních a chlapy s knírkem cígem a v klobouku
na koních. Do Sighisaory to máme asi 30 km jenže začíná pršet. Vracíme
se kousek zpět a co teď. Počkáme,nebo to prostřelíme? Hledáme místo na
přečkání,ale všude psi. Tak že to prostřelíme. Jedem a během 4 minut sem
na kost mokrej. Silnice je jedna řeka. Sice se říká,že špalky na vodě
kloužou,ale na vodě a hovnech to klouže ještě víc :D
 


Přijíždíme do Sighisoary a hledáme ubytko. Všude plno až na kemp na
okraji města,kde berem apartmán za 140 lei pro oba. Sušíme věci,koupačka
a pak noční procházka po Sighisaoře.



5 den
Ráno jdem mrknout na starý město a kolem 11 sme už zase na cestě. Jedem
na Sibiu a ve vesnicích rychlost neklesá pod kilo. Tady se dobře cestuje
:D Ještě tankujem opět do plna (místní tankují třeba jen 2 litry ...) a
pak už nás čeká jen Transalpina. Je to neskutečná cesta a je to lepší
jak Fagaraš (doma se dozvídám,že to transalpina vlastně není :D ). To se
asi nedá popsat. To se musí zažít. Luxusní asfalt,kde
za zatáčkou na vás čeká štěrk,balvan a nebo kamion naložený dřevem. Pak
zase 10 km asfaltového orgasmu. Transalpina končí a my hledáme místo na
poslední stanování v Rumunsku. Nikde to není ideální,ale pak Stew
nachází místečko v jedný zatáčce za brodem. Vyhoupneme se tam a stavíme
stan. Taky tady ten hotel má 4 hvězdy a to jen proto,že v koupelně z
vodopádu teče jen studená :D Vaříme jídlo a pak spát.

 


6 den
Ráno vyrážíme kolem 9 hodiny. Snídaně,sbalit se a přebrodit. Jedem na
Devu a Arad. Kopečky pomalu mizí. Chtěl sem si vyjet na jeden kopec
(Stew ho pojmenoval bábovička),ale bohužel sme nikde nenašli cestu.
Takže si to musíme nechat na jindy. Cesta se už neklikatí a je rovná. Už
jen nuda a nuda. Sme za hranicema a teď se dostat k balatonu. Cestou
mokneme na kost a dokonce před námi padá strom,který objíždíme polem.
Auta tam budou čekat asi déle :D


Kolem 8 sme u balatonu v Siófoku a hledáme kemp. Ten po chvilce
nacházíme a kupujem flek pro stan. Stavíme stany a jdem se smočit do tý teplý louže.
Všude to žije. Jak na Ibize. Hudba,lidi,plavky a teplo. Kupujem pivka a
sedíme do noci a koukáme na ten život. Pak jdem spát.



7 den
Ráno to balíme. Už v 8 je vedro jako v pekle. Loučíme se s vodou a čeká
nás 500 km roviny. Na dálnici nastavuju tempomat na 140 a valíme. Kolem
1 odpolko sme už v Breclavi,kde se stavujem na jídlo a loučíme se. Já
jedu na Brno a Svitavy a Stew to bere domů do jižních Čech.

Po příjezdu chvilku odpočívám,ale hned plním pračku a myju wapkou
motorku. Druhý den ještě měním olej a začínám se věnovat motorce.

Byla to krásná dovča. Rumunsko je krásná země a vím,že sem tam nebyl
naposled. Ještě bych chtěl poděkovat Stewovi za skvělou souhru a to jak
při jízdě,ale i focení. Jelo se mi moc dobře. A pokud mám jet to
Norsko,tak vím,že to chci dát s tebou :* :D

No a na závěr ještě malé shrnutí:
Já jsem s R1150 GS ADV najel 3 478 km
Stew s R1200 GS ADV 3 313,2 km.

Celkově sem to měl dražší,protože sem to měl o kus dál,bralo mi to v
průměru o 0,5 až 1 l víc a taky mi přišla pokuta z Mikulova za 1 200 Kč
a Stewovi jen za 700 :D

Když by bylo víc času a nemuselo se tak chvátat,tak se to dá za 8 000
kč pořídit v pohodě. Jen je třeba připočíst ještě náklady na pořízení
jedné sady špuntovních pneu,protože ta padla.

 

Zde je videjko z cesty. Jen kvůli autorským právům byl odebrán zvuk.

Takže si k tomu pusťte,co chcete :)

 

 

Zpět na Archív

Text a Foto: Durex 

Rozlišení 1280x1024

Tyto stránky stvořil Durex.
S problémy nebo dotazy se obraťte na
bubak.nunu@tiscali.cz.

 Domů | Elefantentreffen 58 | Krejzy Romanija túr