Vítejte na stránkách

   M O T O D U C K S

Domů
Elefantentreffen 59
Peenemünde 2015

 

Prodloužený víkend 04.-06.07.2015

Na prodloužený víkend 4.-6.7.2015 byly hlášeny tropický teploty a tak tyto dny si úplně říkali o nějaký trip. Tak sem to pojistil ještě dovčou na úterý. Stef taky dostala v práci propustku a tak se mohlo vyrazit. Cíl byl jasný. Ponorka U 461 zaparkovaná v Peenemünde. Pak přesun podél pobřeží až na poloostrov Hel a z něho přes Gdaňsk a Malbork domů. Skoro 2000 km a 4 dny. To byla výzva :)


Cesta byla rozplánovaná do posledního detailu,mapky na každý den vytištěny. Psal se pátek 3.7.2015 a já byl plný očekávání a nadšení …

Všechno to začalo vlastně už od pondělí,protože sem si chtěl seřídit GSo a tak sem začal na ventilech. Jenže při sundávání krytu altíku se zlomil šroub. Pak sem si rozhodil škrtící klapky a nešlo to seřídit. Ve čtvrtek sem to složil,ale spokojenej sem nebyl. Motor sice šel ostře,ale volnoběh měl cca 1400 ot a nešlo to srazit dolů. Ještě sem vyměnil přední tlumič za nový hyperpro,ale zadní sem nechal starý-už bych to nestihl …

V pátek večer sme se Stefi nabalily věci na motku a šli spát kolem 23:00. Ráno začalo dobře. Celkem plníme i plán odjezdu a vyrážíme po 9 hodině. Nejdřív na benzinku a pak ještě do Lídlu nakoupit nějaký zásoby. Po nakoupení je cíl jasný. Krkonoše a Horní Malá Úpa. Cesta ubíhá rychle. Cestou vyleze volnoběh k 1500 ot a z levýho valce jdou hrozný zvuky … Dokonce mám i myšlenky na zrušení cesty,což jak se později ukáže by byla nejlepší varianta,ale nebudu předbíhat.

V Úpě něco pojíme na zastávce a pokračujeme dál do polského města Karpacz,kde je dřevěný kostel Wang,který sem byl dovezen z Norska. Stavím na náměstí a hned platíme 8 zlotých na hodinu. Naštěstí je parkoviště hlídané,tak navigace,helmy a bundy zůstávají na motorce. Po kostelu ani památky. Nikde žádný ukazatel. Je 35 stupňů a my nemůžeme najít kostel. Hrůza! Najednou dojdeme k informační tabuly. Najdeme na ní kostel a rázem zjistíme,že to máme k němu 3 km do kopce. No to bude nářez. Tak si vyšlápneme. Cesta vůbec neubíhá,ale nakonec se dostáváme k cíly. Tam mě dorazí parkoviště,které je 200m od kostela a je i levnější,než dole na náměstí :D Pokoukáme,pofotíme a zase nás čekají 3 km zpět.

Dorazíme k motorce a já čekám,že baba bude chtít dalších 8 zlotých za překročený čas. Neozývá se,tak nasedáme a jedem. Cestou bereme útokem benzinku a doplňujeme pitné zásoby. Jedem kolem nějakých rybníků a tak nápad je tu. Jdem se koupnout. Takže s GS zajíždím do lesa a jedu až k vodě. Tam se převlíkáme do plavek a polky nějak moc zajímá moje nářadí :D Stef se zase stává zájmem místního polského dorostu :D Koupačka naprosto úžasná a v těch vedrech přišla vhod. Takže se opět převlíkneme a já se pokusím vyjet. Jde to dobře,ale nějakej kokot mi do cesty postaví auto a tak sem nucen zastavit. Při dalším pokusu se rozjet zahrabu gs do písku. Totálně! Nejdřív se pokouším s tím hnout,ale nejde to. Odhrabuju tedy rukama písek. Najednou přichazí Polák a já se zmůžu jen na proszę, proszę. To zafunguje a najednou je u nás horda poláků a ti vytahují GS jako malinu a i přesto,že sem měl zakvaltováno :D Sice sem totálně spocenej a zralej se jít opět koupat,ale musíme pokračovat dál. Zadávám další město do navy a cesta utíká podle plánu. Jenže nezadám průjezdní bod,ale cílové město Peenemünde a začnou se dít věci … Dnes máme spát někde pod širákem v Polsku a natankovat chci taky v tady. Jenže absence průjezdného bodu způsobuje to,že se najednou ocitáme v Německu. Benzín je o 10 kč dražší a já budu potřebovat obvyklou dávku skoro 30-ti litrů. Navíc se bojím toho stanování. Další peckou je placení většího nákupu potravin v Normě,kde se po namarkování zjistí,že neberou mastercard. Mám jen český a zlotý. Žádný éčka. Takže se loučím s nákupem i s pokladní a odcházím pryč. Začíná se stmívat a je potřeba hledat místo dnešního odpočinku. Po dlouhém hledání nacházíme zastrčenou louku,kde stavíme stan,resp jen tropico. Dáme první teplý jídlo dne a pomalu se jde spát. V noci mě probere pár záblesků. „Blýská se jen na lepší časy“ říkám si a zase usnu.
Ráno nás vítá teplo a vymetený nebe. Snídaně,zabalit a co nejrychleji zmizet. To je plán pro nejbližší minuty. Vše se povede a tak sme zase na cestě. Po ujetí asi 4 km jsou silnice naprosto mokrý. V noci sme měli sakra štěstí …

Do Peenemünde to je nějakých 80 km. Cesta dobrá,akorát před městem Anklam dojedem kolonu. Naštěstí mě navigačka táhne přes město a né obchvatem. Hezky s tím vyjebu říkám si a pokračujeme na centrum. Jenže najednou cesta končí. Výstavba nové kanalizace uzavřela kilometr hlavní cesty,kterou potřebuju. Objíždím to tedy zahrádkářskou kolonií. Navigace je silně zmatená a táhne mě stále tam,kam nemůžu. Když už sem si myslel,že mám vyhráno,tak nemám. Přijedu na opačný konec staveniště. Tady se opět projet nedá. Vidím hlavní,na kterou potřebuji a taky chodník,kde by se dalo projet. Stefi bere kameru a jde točit můj odvážný průjezd. Do toho přijede dědula a ochotně radí kudy se dát. S náma se svezou ještě 2 kluci ze Švédska :D

Kilometry skáčou a teplota na teploměru taky. Je 12 hodin a přijíždíme do Peenemünde. Najít ponorku nebylo těžký. Jen není kde zaparkovat. Všechny volné fleky jsou zabrané. Zbývá jen placený parking,ale to nejde. Jednak nemám éčka,ale hlavně je hlídáno 2 muži zákona,kteří dohlíží na placení. Mimochodem to je jediná hlídka,kterou vidíme za celou cestu :D
Dostali sme svolení a parkujeme tedy 100m od přístavu pod balkónem rodinného domku. Berem foťák,kamerku a letíme k ponorce ke kase. Jenže tam přijde ledová sprcha. Berou jen hotovost a bankomat tu nemají. Nechci se smířit s tím,že se nedostanu dovnitř. Jdu tedy do krámku se suvenýry se svojí neuvěřitelnou němčinou. Ptám se paní,zda by bylo možné si u ní koupit nějaký dárek s tím,že mi dá s kasy 13 eur a já ji těch 13 plus cenu dárku zaplatím kartou. To by sice šlo,ale neberou mastercard! Pokus číslo 2 nevyšel. Najednou Stefi slyší češtinu. Když mi to oznámí,tak já rychle béžím k Čechům a se štěněčíma očima prosím o nějaká eura. Bohužel mají sebou děti a jdou ještě na prohlídku továrny a víc peněz u sebe nemají. Tak já sem fakt musím snad opravdu ještě jednou! Pofotíme,pokoukáme a šup na motorku a zase je čas jet dál.


 
Do navigace házím Hel a jedem. Jedu 100 km a cesta mě přijde povědomá. Aby taky ne,když se stejnou cestou vracíme! Ale jak to? Vždyť mám jet po pobřeží … Nějak tomu nevěnuji pozornost až do doby,kdy překročíme hranice do Polska. Na první benzině doplňujem vodu a benzín. Proč sem si tisknul plánky cest na A4? Proč sem si psal průjezdní města? Samozřejmě že nejedu podle plánu,ale slepě podle navigace,která nás sice táhne na Hel,ale vnitrozemím a né podle moře. Takže od Moře sme asi 100 km. Sem úplně hotovej. Navíc nás tlačí čas. Na Hel je to 400 km a jsou 4 odpoledne …

Takže volím cíl Kolobrzeg a nejblíž k moři. Tam sice dojedeme,ale je to nákladní přístav,takže asi víte,jak to vypadalo. Pokoukáme a už valíme na Mielno. Tady jsou houfy lidí s nafukovacíma věcma,všichni v plavkách a jdou asi od vody domů. Město ucpaný. No na pláž nejedem. Musíme se přiblížit víc k Helu. Takže cíl Ustka. Jedem a už se pomalu začíná stmívat. Mám hlad,všechno mě bolí a na Hel se nedostanem. Prostě napiču. Hledáme místo dnešního nocování. Najednou si Stef všimne louky pod loukou,kam není moc vidět. Sjíždím ze silnice a už si to drncáme loukou. Stavíme rychle tropico a jdem vařit. Vlhčený ubrousky se postarají o hygienu a jde se spát. Fouká neskutečný vítr. Honem do stanu,aby ho to neodfouklo. V noci se vzbudím a neskutečně se blíská a hřmí. Vítr už ustal a já si říkám,že to bude ok. Stefi mě ale donutí natáhnout plachtu na stan. Boty nechávám venku a jde se spát. Za chvilku začne neskutečně pršet. Je to přesně to počasí,ve kterém se nemá venku stanovat! :D Ráno je sice pod mrakem,teplota líže 17 stupňů,ale neprší. Tedy zatím. Snídaně proběhne v pohodě. Po snídani mám tláčky a tak musím jít hodit hovno. Natlačím Stefi do stanu,abych měl na činnost klid. Sice prý všechno slyší,ale nekouká :D Dílo se podaří. Je to síla. Občas sem si nějakýho macka i fotil a tohle nebyl rozhodně podmírák :D Jenže čas tlačí (hovno už né :D ) a je třeba pokračovat. Do toho začne pršet. Stan je mokrej. Mám mokrý boty,ale hlavně nemáme motooblečení. Žádný ledviňák ani nákrčák. Jen rifle. Na Hel je to 200 km. Jenže co tam když prší? Takže padá rozhodnutí jet domů. Je to 600 km. Za deště balíme stan a vyrážíme. Navigačka ještě s náma laškuje a táhne mě přes pole,kde stejně cesta končí. Takže otočka a šup na Poznaň,Wroclaw a dom. Je to mazec. Sice přestane pršet a cestou i uschnem,ale je poměrně zima. Silně mě to neba,ale cesta ubíhá. Až těsně před našima hranicema mě to začíná bavit. Z města Bolków na Trutnov je to ráj. Máme hlad a tak hledáme restauračku. Nakonec zastavujeme až ve Výšince. Mají sice skoro všechno vyjedený,ale nakonec si přicházíme na své a plníme žaludky. Tohle byl asi nejlepší zážitek z celého dne.

Takže příště až bude někdo chtít strávit prodloužený víkend,tak radím zajet se vykoupat na nějaký kačeník a pak na jídlo do restauračky. Úspěch zaručen a ušetříte si 2000 km :D

Zpět na Archív

Text a Foto: Durex 

Rozlišení 1280x1024

Tyto stránky stvořil Durex.
S problémy nebo dotazy se obraťte na
bubak.nunu@tiscali.cz.

 Domů | Elefantentreffen 59 | Peenemünde 2015