Vítejte na stránkách

   M O T O D U C K S

Domů
Elefantentreffen 61
Enduroskola 2017
BMW Motorrad Days
Alboška 2017

 

Enduroškola 2017

No jak začít? Těch začátků by mohlo být několik. Vlastně by mohlo být i několik článků. Vždy,když začíná nějaká moje delší cesta a nebo trochu dobrodružství, o kterým vím, že budu něco psát, tak už po vyjetí z domu se mi v hlavě začíná rodit článek a nebo alespoň mi naskakují slova. A jiné to nebylo ani v případě Enduroškoly s Milanem Holým. Jen je malej problém v tom, že bych potřeboval do helmy diktafon. Protože po pár stech km už absolutně nevím, co že mě to napadlo ze začátku … :D

Enduroškola domluvená cca 2 měsíce do předu. A jak to tak bývá, tak ten čas uteče jako voda a je tu den „P“ tedy pátek pět odpoledne a sraz je v Třebe u Petra :)
Zdá se mi, že mám nějakou prázdnější pneu, ale prdím na to a s tátou vyrážíme na druhý konec města. Teplota kolem 10 st. a pod mrakem. Na místě už čeká David,Luboš a samozřejmě Petr. Jěště něco dobalují a tak já se rychle otáčím a jedu si domů ještě dofouknout opravdu podhuštěnou pneu.
Za 10 minut jedu zpět a to jsou už kluci v sedlech.

Vyrážíme na Hradec a pak po starý na Prahu. V Hradci začíná pršet, ale není to nic hroznýho. Jedem až do Chlumce, kde stavíme na Benzině za kruháčem. Dáváme kafčo, kde si David do velkýho kelímku navolí malý a já do malýho velký :D
Nejsem mokrej, ale slušně navlhlej. Ale dobrá nálada stále panuje a tak nějak se vtípkuje. Dokonce i o závadách na motorkách z cest minulých. Nejprobíranějším tématem jsou moje Elefanti s GS, ale netuším proč :D Každopádně rada zní: Nikdy v průběhu cesty se nebavit o závadách!
O tom se přesvědčí i táta, když po výjezdu z benziny ujede 200 metrů ke kruháči, kde zůstává stát. Troubím na kluky a obracím to zpět. Najednou cítím benzín a vidím,jak v tý vodě kreslí všude mapy. Tak to nebude dobrý. Stavím uprostřed kruháče a jdu se podívat co se děje. Kluci se taky vracejí a staví rovněž uvnitř křižovatky. Koukám, odkud to může pramenit. Táta jen říká,že to najednou zdechlo, bloklo se kolo a všude byl benzín...

Už to vidím. Utřženej vstřik. Ale to snad není možný… Když se podívám líp,tak jen vystřelená hadice od vstřiku. Naštěstí závlačka zůstala na místě a tak jen nasadímě zpět hadici, porovnáme unavenou závlačku kleštěma, zacvaknem a tramtadadááá může se jet :D
Táta se trochu opotil, že by nedojel, ale tu ránu,když mu spadnul kámen ze srdce slyšeli všichni a tak nic nebránilo tomu pokračovat na Poděbrady. To už prší docela řádně. Těsně před Poděbradama sem si myslel, že černá barva oblohy je horší než šedivá. Dokonce to i vypadalo, že se v dáli dělá světleji a že nebude pršet. Po pár kilometrech už vím, jak se pletu. Z oblohy bez mraků se valí kýble vody a proto v Poděbradech najíždíme na dálnici do Prahy. To už je teplota na 6 stupních a voda si našla cestu k mým trenkám :D

Asi jako když si chcete jít zaplavat do bazénu a nějakým způsobem si zapomenete svlíknout motohadry :D. Autům jedou stěrače na nejvyšší možnou rychlost a i tak jedem cestovních 130 a předjíždíme co se dá. V Praze kousek za Čerňákem stavíme na MOLce (je to ta samá, kde máme sťuka s Gandalfem při cestě na slony),kde tankujem a ti v nepromokách mají ze mě a z táty docela prdel :D. Odkládám rukavice na válce a jdu platit benzín. Pokecáme a než opět vylezu do sedla, tak se pokouším nasoukat do promočených rukavic. Tím,že sem je hodil na válce, tak jsou docela i příjemný. Teda alespoň ta levá. Když si obleču pravou, tak hned cuknu rukou, protože sem jí neměl jen na válci, ale konečky prstů rukavice byly na výfukových svodech a tak se ta voda trochu uvařila a já si decentně opařím prsty :D. Spálit v dešti se můžu fakt jen já :D

To už zase jedeme a zbývá nám asi 30 km. Já potřebuju už dost dlouho čůrat, ale musím to vydržet až do cíle. Protože lovit malej uzlík připomínající stěně Šarpeje někde hluboko v mokrých kalhotách se mi opravdu nechce :D.
Za Prahou už tolik neprší. Silnička se vine mezi loukama jako had a je jako černý zrcadlo. Krásně odráží obrysy světel a já si to užívám i když sem nacucanej jako mop při vytírání podlahy :D
Sme na místě. Milan nás už vyhlíží a taky už vím proč, ale o tom později.

Plán jasnej. Vzít vše z motorek a šup pod střechu. Kluci mají motorky nabalený a můj kufr taky praská ve švech. On by ani nemusel. Ale když se ladilo ubytování, tak že se bude spát u Milana v klubovně a že si máme vzít spacák. To je takový divný slovo ta „klubovna“. Každej si představí kde co. Od kůlničky Rychlých šípů po místnost s výčepem popřípadě i starou Sokolovnu :D. Takže sem to tak pojal a proto se můj kufr mohl protrhnout. Ale my parkujem na zahradě roddinýho domku, kde jsou záchody, sprchy, kuchyň, televize no prostě neskutečnej komfort až se mi nechce do převlíkarny chodit, protože ze mě kape voda. Ale Milan je na to připravenej a tak jsou všude igelity.

Převlečem se a nacpem boty papírem z ČMN aby to do rána uschlo. Rychlá vybalovačka a už všichni sedíme v kuchyni u stolu, kde se načíná Tatranský čaj a vlastně se vůbec ochutnává vše, co teče. Večer se přehoupne v noc a vlastně ráno a kolem druhý se jde do pelechu.


Ráno se budím a hned koukám na okno. Neprší a dokonce svítí pupen. Takže Milan ráno dělá vajčka a po vydatný snídani se jdem nasoukat do našich mundůrů. Taky se dozvídám, že je to vlastně základní kurz a že jsou s náma i lidi, co nikdy nejeli offík. Tak sem z toho trochu zklamanej a co si budem povídat. Chlapi jsou ješitný a já nejsem výjimka a mám trochu obavu, zda mi ten kurz něco dá …

 

 

 

 

 

 


V nedalekém lomu,kde sme rozdělený na dvě skupinky se ukáže, že ta největší piča sem já, jelikož neumí stát pořádně ve stupačkách :D. Nebo jinak. Já tam stojím, ale blbě. A jelikož sem se hodně věcí naučil sám a mám už svůj styl, tak ten se blbě předělává. Takže neustále bojuju s pozicí těla a Milan má se mnou asi nejvíc práce.

Pak zkoušíme gymnastiku jako pravá noha na levý stupačce atd., ale to už je v pohodě. Pak přijde na řadu práce se spojkou a projíždění kaluží. Ono to možná zní úsměvně, ale má to svůj důvod. Je čas na oběd a tak jedem offíkem do hospody. No musím říct, že jak mě to kolikrát v lomu moc nebavilo, tak tohle byla pecka a fakt sem si to užil. To se nedá říct o Lubošovi, kterej je tak trochu psychicky zlomenej. Jsou to výjezdy a zase sjezdy po rozbahněných cestách a tak to postupně všichni složí, ale Luboš to zahazuje asi nejčastěji. Ono se není čemu divit. Je to jeho první výlet mimo asfalt a je to fakt mazec.

Snažíme se ho povzbuzovat a vůbec si navzájem pomáháme, když vyprošťujeme ty naše mastodonty z bahna. Za nedlouho sme u hospody, kde na nás čeká řízek a pito a nebo malinovka. U jídla ani nikdo moc nemluví. Každej je rád, že má sílu žvýkat řízek :D. Po jídle se konverzace rozjede a rozebírají se většinou situace z ježdění.

Následuje přesun zpět do lomu, kde probíhá opět tréning a to ve slalomu. S tím sem moc problému neměl, ale vždy sem se točil na levou stranu. Tady sem to posunul o řád jinam a navíc sem se to naučil a na stranu pravou.
To už je ale konec dnešního dne a tak přijde na řadu offíkovej přesun na základnu. A je to snad ještě větší extrém, než cestou na jídlo. Jíl zanáší drapáky a ucpává mezeru mezi předním kolem a blatníkem. Takže kola se netočí a lidi s motorkama padají a padají. Luboš se při jednom pádu potluče tak, že má obě holeně nateklý a je rád, že jde. Je to ale pár metrů před asfaltem a pak už to do klubovny jde.

Večeře, sprcha a super pokec. Mimo jiné o tom, že Milan už pozná, jak kdo bude jezdit podle toho, jak slejzá z motorky na jeho parkovišti. Tak už vím, proč na nás čekal a proč vyhlížel :D. Něco se popije a rychle to utíká. Jdem do pelechu, protože ráno nás čeká obrovskej písník s výjezdama, na který sem se celou dobu těšil a trochu sem se bál, že vlastně ani nebudou …

Nejdřív opakovačka slalomu, pak jízda po kamenech a brodění. Tady táta utopí sebe i GS :D. Dokonce i já to poprvé položím na šutrech. Začíná to být čím dál náročnější a mě to čím dál víc baví. Pak se přesuneme zase zpět do písku a začnem zkoušet výjezdy. Nejdřív nezáživný malý kopečky až pak na větší a větší a já sem ve svým živlu. A dokonce i Táta s Lubošem, když viděli ty kopce, tak se nechali slyšet, že tohle nikdy nedaj a že to nebudou ani zkoušet, se nedrží stranou a dávají to jako by se nechumelilo. Já to podruhý zahazuju těsně před koncem výjezdu, když udělám chybu a zakloním se. Ale GS vyletí až nahoru a Milan povídá, že se to jako vyjetí počítá. Motorka je nahoře a to, že jezdec tam není už nikoho nezajímá :D



Tréning pomalu končí a je čas se přesunout do klubovny. Jsou opět 2 možnosti. Buď silnice a nebo offík. Jedna skupinka jede s Honzou Žlábkem (to je borec, kterej tam byl celou dobu s náma a výborně trénoval kolegy ve druhé skupině na svým upraveným BMW RS :D ) po silnici a pro druhou, značně přemotivovanou skupinu je tu opět offíkový přesun s Milanem.

Cesta super, akorát když si to mastím po louce asi tak 50 km/h, tak najednou mi přední kolo ujede na blátě a já letím s GS k zemi. Hlavou se třísknu pořádně o zem a tříslem se napíchnu na řídítko. Ono totiž GS se zarylo do země a stálo tak nějak hned ale moje tělo chtělo pokračovat dál, jen mu to zapíchnutý GS nechtělo dovolit. Takže chvilku ležím nehybně na zemi a pak mě začne bolet tříslo. To už se začínám pomalu zvedat. Táta prej ke mně ani nechtěl jezdit, když tu tlamu ze zadu viděl. Prej budu buď mrtvej a nebo budou zlomený obě nohy :D

Prstem vyšťourám bláto ze žeber válce a zkontroluju škody. Krom povolenýho zrcátka a ohnutýho držáku přídavnýho světla se nic nestalo a tak se může pokračovat dál :)

Cesta je bahnitá a tak to každou chvilku někdo zahodí :). Nejlepší část je asi 500 metrový kamenitý výjezd lesem. To sem si fakt užil. Pak už jen přesun do klubovny, nabalit věci na motorky, zaplatit kurz a přesun domů.

Cesta byla suprová. Svítilo slunko, 14 stupňů a v každé vesnici hořel oheň. Na závěr ještě malej offík kolem Třebek a pak už opravdu každej domů.


Závěr: No bylo to nepopsatelný, i když sem se to snažil popsat :D. Prostě peněz nelituju a stálo to opravdu za to. Milan i Honza jsou pohodový lidi a opravdu naučí. Pokud se někdo chce v terénu neztratit, tak ať se hned k Milanovi objedná. Jen musíte počítat s tím, že to motorka i vy trochu odnesete. Modřiny zmizí samy a zrcátka a jiný věci se dají koupit. No a škrábance a promáčkliny budou připomínkou na jeden luxusní víkend. Pokud máte leštěnku a offík je pro vás lesní cesta k chatě a nikam jinam nebudete chtít jet, tak tam ani nejezděte, protože by vás to mohlo mrzet.

Tak na podzim v pokračovacím kurzu ahoj ;)
 

 

Zpět na Archív

Text a Foto: Durex 

Rozlišení 1280x1024

Tyto stránky stvořil Durex.
S problémy nebo dotazy se obraťte na
bubak.nunu@tiscali.cz.

 Domů | Elefantentreffen 61 | Enduroskola 2017 | BMW Motorrad Days | Alboška 2017